Emoce

Emoce (z lat. e-motio, pohnutí) jsou psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání), motorickými pojevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci. Vyvolávají a ovlivňují pak další psychologické procesy. Lze u nich zjišťovat přibližování či vzdalování, intenzitu a dobu trvání. Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní (panika, pláč na pohřbech, neutišitelný smích apod.) ^[1] Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit smrt. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu.

Cit je poněkud užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.^[2]

Vlastnosti emocí

• subjektivita - na stejné situace mohou různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi (např. hněv nebo strach), pokud někdo reaguje výrazně odlišnou emocí než ostatní, zpravidla k tomu dochází z důvodu intoxikace (alkohol, drogy), poškození mozku nebo duševní choroby^[3]; pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví se o apatii, lhostejnosti,
• spontánnost - emoce se spouštějí samovolně, s nízkou možností jejich ovlivnění rozumem,
• předmětnost - emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (tím se liší od nálady, která je spíše nezacílená^[4]),
• aktuálnost - emoce se odehrávají bezprostředně, okamžitě,
• polarita - emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost - nelibost, jen někdy jsou nevyhraněné, ambivalentní (příjemný strach),
• vliv na paměť - emoční stavy mají vliv na paměťové procesy, pokud je nějaký údaj spojen s určitou emocí (pozitivní i negativní), jedinec si ho snáze zapamatuje; velmi silná emoce může schopnost zapamatování naopak snížit (úlek, vztek).^[5]

Funkce emocí

Původní smysl emocí je příprava jedince k adekvátní reakci na konkrétní zážitek. Kromě toho vedou emoce ke vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout danou situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce tak vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace.^[6]

Emoční inteligence

Emoční inteligence je schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních lidí. Zahrnuje pět základních složek:

• znalost vlastních emocí,
• ovládání vlastních emocí,
• schopnost sebemotivace,
• schopnost empatie, vcítění se do emocí jiných lidí,
• schopnost přizpůsobit své jednání na základě emocí jiných lidí.

Poslední dvě složky se někdy souhrnně označují jako sociální inteligence.^[7]

Rozdělení emocí podle intenzity a délky trvání

• afekt - velmi intenzivní, krátkodobá emoce,
• nálada - méně intenzivní, dlouhodobější emoce,
• vášeň - intenzivní, dlouhodobá emoce.

Rozdělení emocí podle charakteru

Emoce lze podle jejich evolučního stáří rozdělit na základní a vyšší. Základní emoce se vyskytují nejen u všech národností a kultur, ale z velké části i u vyšších živočichů. Související jednání a mimika jsou zčásti vrozené (smích, pláč). Přesné vymezení základních emocí se u různých autorů liší.^[8][9][10]

Základní emoce

Vyšší emoce

• intelektuální - zaměřené na překonávání překážek a problémů:
  • cit pro pravdu a hodnotu pravdy
  • zvědavost
  • frustrace z nepochopení
• morální - vystupují ve vztahu k morálce společnosti:
  • stud
  • altruismus
  • empatie
• estetické - hodnotí a vyjadřují vkus člověka

Citové vztahy

Kombinací určitých emocí se vytvářejí složitější vazby na ostatní jedince, které nazýváme citové vztahy. Jsou to především:

• láska
• přátelství
• nenávist
• nepřátelství
• závist
• pohrdání a opovržení
• odpor a štítivost

Tělesné pocity

Tělesné pocity nejsou emocemi, ale mají k nim úzký vztah - určitý tělesný pocit zpravidla vede k vyvolání některých emocí. Mezi hlavní tělesné pocity patří:

• bolest
• únava
• hlad
• žízeň
• sexuální pocity (především orgasmus)