Pornografie

Pornografie (z řeckého πορνογραφία pornografía < porné (prostitutka) + grafein (psát); krátce: porno) je neumělecké znázornění lidského těla či sexuálního chování, která nemá jiný účel, než podněcovat sexuální pud.^[1][2] V přeneseném širším smyslu hanlivé označení vulgárního, příliš otevřeného literárního útvaru, zpravodajství atd. Hranice mezi erotikou a pornografií jsou do značné míry subjektivní.^[3] V minulosti byla jako "pornografická" pronásledována celá řada dnes klasických uměleckých děl: Odysseus Jamese Joyce, Lolita Vladimira Nabokova aj.

 Historie pojmu

Pojem pornografie je vynálezem 19. století. Poprvé se objevuje v roce 1857 v anglickém Zákoně o obscénních publikacích. Zřejmě jediné dochované užití tohoto slova z antické doby je v textu Hostující mudrci (Depnosofistai) od Athenáia, kde slovo pornographoi označovalo muže píšícího o prostitutkách. Jedná se tedy o nové slovo "oděné do starobylého hávu" (Chochola, 2004). Stejně nového původu je výraz obscenita. Oba pojmy se objevily jako reakce na kulturní šok, který zažila křesťanská Evropa během vykopávek v Pompejích odhalením nepřeberného množství erotických památek, a na rychlý rozvoj technologií (fotografie, rotačka), umožňujících rychlé, masové a relativně levné šíření erotických materiálů.

 Explicitní erotika v dějinách Evropy

Tato část článku stručně pojednává o dějinách erotických materiálů v Evropě. Pro podrobnosti o dějinách zobrazování erotiky na světě si přečtěte článek Dějiny znázornění erotiky .

Antika neznala stud, ani sexuální bariéry. Pro Evropu XVIII. a XIX. století nebylo šokující to, že se v Pompejích, Herculaneu a Stabiích erotické památky vyskytují, ale to, že se vyskytují všude. Otevřeně erotické materiály se nacházejí na veřejných prostranstvích, v interiérech, na předmětech běžné denní potřeby.

Středověk chápal v duchu raně křesťanského učení sexualitu jako Ďáblovo dílo. Otevřeně erotické motivy se objevují na výzdobě středověkých katedrál jako symboly zla, zatracení, součást Posledního soudu atd. Nejznámější z této sexuálně odpudivé výzdoby jsou tzv. Sheela na Gig, plastiky ošklivých žen s vyvalenýma očima a roztaženou vagínou. O jejich původu a smyslu se vedou diskuse.

Erotický dřevoryt jako ilustrace k Dekameronu, XIV. století.

Renesance raně středověkou averzi vůči tělesnosti rozmělňuje. Frivolita, nahota a erotika se objevuje v iluminacích k rukopisům (někdy bez souvislosti s dějem), na veřejných prostranstvích i ve výzdobě chrámů. S Gutenbergovým zdokonalením knihtisku dochází k prvnímu velkému rozšíření erotických dřevorytů a mědirytů v Evropě. Jsou pronásledovány a ničeny.

Za zakladatele psané pornografie na Západě se pokládá Pietro Aretino (1492-1556), jehož sonety ve sbírce Rozličné způsoby milování měly velkou popularitu po celé Evropě a byly znovu a znovu tištěny s doprovodem erotických ilustrací.

V XVIII. století se explicitně erotické letáky a kresby používaly často také jako součást politického boje. Před Velkou francouzskou revolucí vzniklo nespočet kreseb zobrazujících mnichy, kněze, královské úředníky a poslance v erotických souvislostech, při homosexuálním pohlavním styku ap.

Vynález fotografie přinesl pravý boom pornografie, ze které se stal rychle výnosný obchod, ačkoliv byla potírána. Odbyt měly zaručeny všechny druhy pornografie. Na přelomu XIX. a XX. století byly obzvláště populární zoofilní fotografie znázorňující ženy, které souloží pes.^[4]

 Explicitní erotika v moderní době

První polovina XX. století byla ve znamení pokusů o definici pornografie a stanovení mantinelů erotismu v umění. Prvním uměleckým filmem světa zobrazujícím nahou ženou (ilegální pornografické snímky už v té době samozřejmě existovaly) byl český film Extase Gustava Machatého z roku 1932. Na festivalu v Benátkách získal cenu za režii a Vatikán ho označil za nemravný a škodlivý.^[5]

Čtyřicátá a padesátá léta přinášejí rozvoj "časopisů pro pány", které zobrazují stále odvážnější fotografie nahých žen, až v sedmdesátých letech časopis Hustler Larryho Flinta přichází na oficiální trh s fotografiemi detailně zobrazených ženských genitálií.

Pravým apoštolem filmového porna se stal italský režisér Lasse Braun^[6], který cestoval napříč Evropou s kufrem plným pornografických filmů, a - dle vlastních slov - "rozesel trochu pornografického materiálů do každého koutku Evropy, aby přispěl ke vzniku problému".^[7]

V sedmdesátých letech XX. století už otevřeně erotické filmy pronikly i do tradičních kin. Legendární snímek Hluboké hrdlo (Deep Throat) z roku 1972 s Lindou Lovelace v hlavní roli vynesl ohromující zisk 100 milionů dolarů. Vypráví příběh ženy, která má klitoris v krku.

Pornografický průmysl v současnosti

Pornografický průmysl patří dnes k nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím. Podle různých odhadů je jeho roční obrat 10 až 60 miliard amerických dolarů.^[8] Podle některých odhadů tvořila pornografie v roce 2000 až 30% celkového objemu tržeb uskutečněných prostřednictvím internetu, na jehož rozvoji se v nezanedbatelné míře podílí.

České pornografické firmy PK62 a Bel Ami se prosadily i na zahraničních trzích. Za nekorunovaného krále české pornografie je považován Robert Rosenberg.^[9]A královnu Silvia Saint.

Nejvýznamnějším oceněním pornografického průmyslu jsou AVN Awards.^[10]

Terminologie a slang užívaný v pornografii

 Právní postoje k pornografii

K pornografii se v různých společnostech a právních systémech různých států přistupuje různě. Ve většině států jsou alespoň některé formy pornografie legální, někde je dostupná v běžných obchodech či na stáncích, či je dostupná v televizním vysílání. Na druhou stranu jsou tvrdší formy pornografie (např. pornografie zobrazující násilí či zoofilii) obvykle cílem regulace. Zvláště dětská pornografie je nelegální v téměř všech státech a je také předmětem několika mnohostranných mezinárodních smluv. K potírání pornografie, zejména tzv. tvrdé a dětské, byly sjednány mnohostranné mezinárodní smlouvy:

• Úmluva o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací (1910) – vyhlášena pod č. 116/1912 Ř. z.
• Úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování (1923) – vyhlášena pod č. 96/1927 Sb. z. a n.
• Čl. 34 Úmluvy o právech dítěte (1989) – vyhlášena pod č. 104/1991 Sb.
• Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (Úmluva MOP č. 182) (1999) – vyhlášena pod č. 90/2002 Sb. m. s.

V českém trestním zákoníku (40/2009 Sb. v platném znění) postihuje některé činnosti související s pornografickými díly § 191 Šíření pornografie, nakládání s dětskou pornografií nebo zneužití dítěte k výrobě pornografie je upraveno a trestáno dle ustanovení §§ 192 a 193 trestního zákoníku.

Ve většině států je omezen přístup mladistvých k pornografii, šíření pornografie mladistvým je často trestný čin (ohrožování výchovy mládeže). Toto omezování má však v době Internetu pochybnou účinnost. Regulace pornografie na Internetu je také problematická z důvodu rozdílů v zákonných omezeních i výkladové praxi v různých zemích.